They defended Mariupol in southern Ukraine until the end of May. Now at least some of them have returned to Ukraine. In the largest prisoner of war exchange to date, celebrities have also crossed the front line. While the defense leaders of Mariupol of the Azov Regiment were released from prison, Viktor Medvedchuk, an oligarch and friend of Russian President Vladimir Putin, went to Russia. For which country is the result more appropriate? iROZHLAS.cz server fetches profiles of well-known mutual people.




Profile personly
Prague / Kyiv

Post it on Facebook




Share on Twitter


Post on LinkedIn


printing press



copy the url




Short title





Close




Ukrainian prisoners shortly after the exchange | Source: Reuters

Unexpected movement. This is how the world media assess the prisoner-of-war exchange that took place from Wednesday night to Thursday in the Ukrainian Chernihiv region. 215 Ukrainian soldiers, defenders of Mariupol, were released from a Russian prison. Among them were captive commanders, including members of the Azov regiment. And also, for example, paramedic Katerina Bolishukova She was nicknamed “Little Bird” and is famous for her singing in the shelters of the Azovstal factory during the bombing.


Rusko propustilo 215 Ukrajinců zajatých po bitvě o Mariupol včetně velitelů pluku Azov, hlásí Kyjev


Číst článek


Naopak do Ruska přešlo asi pět desítek ruských zajatců společně s proruským politikem a ukrajinským oligarchou Viktorem Medvedčukem.

Jak Medvedčukovi, tak i obráncům Mariupolu měl přitom hrozit soudní proces. Medvedčuka Ukrajina podezřívá z vlastizrady a na ortel čekal od dubnového zadržení tajnou službou SBU.

Obránci jihoukrajinského Mariupolu pak padli do zajetí v květnu po bitvě o ocelárny Azovstal, kam se stáhli poté, co ruské jednotky začaly pronikat do samotného města. Jednalo se zejména o příslušníky ukrajinských pozemních sil, námořní pěchoty a pak také o členy takzvaného pluku Azov.

Zatímco Ukrajina považuje obránce za hrdiny, Rusko a především pak separatisté je označují za neonacisty a práva válečných zajatců jim upírají.

Demonstrativní proces s nimi se měl uskutečnit přímo v Mariupolu, o přípravě vězeňských klecí přímo v tamní filharmonii informovala na konci srpna městská rada. Právě ukrajinští velitelé obrany Mariupolu byli procesem ohroženi nejvíce. Po výměně vězňů na základě dojednaných podmínek zůstanou do konce války v Turecku, do bojů by už tedy zasáhnout neměli.

Profily nejznámějších propuštěných zajatců přináší server iROZHLAS.cz ve stručných shrnutích.

Viktor Medvedčuk

Ukrajinský politik a oligarcha Viktor Medvedčuk | Zdroj: Reuters

Ukrajinský vyjednavač v Rusku, muž se skelným pohledem, šedý kardinál nebo kníže temnot. Všechny tyto přezdívky patří jedinému člověku – Viktoru Medvedčukovi. Ukrajinský politik a oligarcha, donedávna jeden z nejbohatších mužů na Ukrajině, je přítelem ruského prezidenta Vladimira Putina. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že ruský prezident je kmotrem Medvedčukovy dcery Dariny.

Do nejvyšších mocenských pater se na Ukrajině propracovával už od 90. let. Poprvé byl zvolen poslancem ukrajinského parlamentu v roce 1997, tři roky na to už působil jako jeho místopředseda. A od roku 2002 byl členem administrativy ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy. Tehdy získal pověst člověka, který se neštítí užít i tvrdých prostředků k prosazení svých zájmů.

Medvedčukova politika byla jednoduchá – prosazoval silnou industrializaci a bližší ekonomickou spolupráci s Ruskem. I proto se Medvedčuk začal dostávat do stále pravidelnějšího styku s nejvyššími ruskými představiteli, včetně ruského lídra Vladimira Putina a exprezidenta Dmitrije Medveděva.

Blízký vztah Medvedčuka s ruským prezidentem Vladimirem Putinem dokazovala i opakovaná setkání v roce 2020 | Zdroj: Reuters

V roce 2004 ale přišla takzvaná „Oranžová revoluce“. Spor o výsledek druhého kola prezidentských voleb mezi proruským kandidátem Viktorem Janukovyčem a proevropským Viktorem Juščenkem vedl k opakování voleb a následnému vítězství proevropského kandidáta.


Ukrajinci chytili proruského politika Medvedčuka podezřelého z vlastizrady, oznámil prezident


Číst článek


Medvedčuk výsledek nesl těžce. Kritizoval Juščenka a jakékoliv snahy o sbližování s Evropou. Naopak zesiloval svou vazbu na Rusko. Pořádal časté konference, prosazoval větší hospodářskou vazbu s východním sousedem a především pak vstup Ukrajiny do celní unie s dalšími postsovětskými republikami.

V roce 2012 na těchto idejích založil hnutí Ukrajinská volba a stal se politikem za stranu Opoziční blok – za život. Ta oslovovala především ruskojazyčné obyvatelstvo na východě a jihu země. A její podpora i po roce 2014 – takzvaném Euromajdanu a sesazení prezidenta Janukovyče, který se mezitím dostal k moci – dále rostla. Opoziční blok se dokonce v roce 2019 stal druhou nejsilnější stranou.

I po revoluci hrál klíčovou roli při udržování vztahů s Moskvou. Anexe Krymu sice proběhla z ruského pohledu relativně hladce, na východě Ukrajiny přesto stále zuřil konflikt mezi Ruskem podporovanými doněckými a luhanskými separatisty na jedné straně a centrální ukrajinskou vládou na straně druhé.


Krátce před ukrajinskými volbami jasně vede strana Zelenského, druzí jsou proruští oligarchové


Číst článek


Medvedčuk v té době sehrál klíčovou roli v jednáních se separatisty o výměně vězňů. Jak se sám chlubil, mělo se mu za čtyři roky konfliktu podařit vyjednat propuštění téměř 500 lidí. Do role vyjednavače ho tehdy navrhovala i někdejší německá kancléřka Angela Merkelová.

Medvedčuk tlačil při jednání s Ruskem a separatisty na kompromis. Hájil při tom i stanoviska Moskvy a podporoval Putinovu představu, jak řešit konflikt, který Rusko vyvolalo.

Od roku 2021 pak Medvedčuk čelil sérii obvinění kvůli podpoře donbaských separatistů a kvůli byznysovým stykům s anektovaným Krymem. Kvůli obchodům s neuznanými východoukrajinskými republikami pak figuroval i ve společné kauze s exprezidentem Petrem Porošenkem. Konkrétně šlo o obchody s uhlím v hodnotě 48,7 milionu eur, které se měly odehrát mezi lety 2014-15. Medvedčuk byl proto v domácím vězení.

Na čas se mu podařilo utéct krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu 24. února 2022. Podle kontrarozvědky SBU se ukrýval 48 dní na neznámém místě, než se zemi pokusil opustit. To později potvrdil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Sám Medvedčuk poté několikrát navrhoval Moskvě svou výměnu za ruské zajatce.

Viktor Medvedčuk krátce po jeho zadržení ukrajinskou SBU | Zdroj: Facebook – Volodymyr Zelenskyj

Že by k ní mohlo dojít, naznačovaly signály přímo z Kremlu. Například Putinův tiskový tajemník Dmitrij Peskov se nechal slyšet, že kdyby ukrajinská vláda Medvedčuka poslouchala, nemuselo k žádné invazi dojít. Kreml měl podle něj osud oligarchy intenzivně „sledovat“ a k tlaku na jeho propuštění vyzýval i další zahraniční státníky.

S výměnou ale nejsou spokojení přední ruští propagandisté. Podle nich osvobození Medvedčuka za propuštění velitelů pluku Azov nestálo.

Obránci Azovstalu

Denys Prokopenko

Velitel pluku Azov Denys Prokopenko (uprostřed) krátce po propuštění ze zajetí | Zdroj: Reuters

Obličej Denyse Prokopenka je lidem známý asi nejvíce v temných kulisách podzemí železáren Azovstal v Mariupolu, kam se ukrajinští obránci města uchýlili k poslednímu odporu v době, kdy už město bylo zcela izolováno od zbytku ukrajinských jednotek.


Když začal boj o Azovstal, věděli jsme, že je náš poslední, říká voják pluku Azov zajatý v Mariupolu


Číst článek


Do té doby byl Prokopenko širší veřejnosti téměř neznámý. Vystudoval na Kyjevské univerzitě katedru germánské filologie se specializací na výuku angličtiny. Také sportoval a jako fanoušek klubu Dynamo Kyjev patřil mezi takzvané „ultras“. Odtud také pochází jeho přezdívka a volací znak „Redis“.

Války na Ukrajině se účastnil už od roku 2014. Postupně přebíral velení nad většími typy jednotek – nejprve čety, pak roty až nakonec v roce 2017 převzal i velení pluku Azov. Tím se ostatně stal v šestadvaceti letech nejmladším velitelem v historii ukrajinské armády.

Ještě před válkou poskytl rozhovor reportérovi Radiožurnálu. Vzkazoval tehdy, že se ukrajinská armáda nevzdala u Mariupolu v roce 2014 a nevzdá se ani o osm let později. Zůstal poté s dalšími stovkami bojovníků svého pluku, ale třeba i námořní pěchoty Ukrajiny nebo pozemních sil, uvězněný pod ocelárnami Azovstal.

Odtud pocházejí jeho známé videovzkazy. Světové státníky často vyzýval třeba k uzavření oblohy nad Ukrajinou, aby nebyla nadále ničena civilní infrastruktura a nedocházelo k dalším civilním obětem. A také k umožnění evakuace civilistů právě z areálu železáren.

Prokopenko commanded the defense of Mariupol until May 20, when he and the other defenders – at the request of Ukrainian President Zelensky – finally surrendered. His wife confirmed Prokopenko’s capture four days later, and Russia allowed him to make a short phone call to the captured commander.

“He said he was fine and I asked about my condition,” Katerina Prokopenko told the Guardian newspaper at the end of May, adding that the conditions in which the prisoners were held were “fairly satisfactory”.

The last defenders of Azovstal surrender to the Russian soldiers | Source: Reuters

Reports of captured Azovstal soldiers were rare. In mid-August, the Russian media published information about the transfer of Prokopenko to Russia, and later about the planned trial of Azovstal defenders at the end of August. That is why the release of Prokopenko was unexpected. But he is not allowed to join the war, and he has to spend time with other dismissed commanders until the end of the war in Turkey.

Serhiy Volynsky

Thirty-year-old Serhiy Volynsky, nicknamed Volyn, served as commander of the 36th Independent Naval Brigade of Ukraine. His unit worked in Crimea, but after the annexation of the peninsula by Russia in 2014, he was forced to leave its territory – just like other soldiers who decided not to submit to the Russian army.

So he moved to the main part of Ukraine, and then worked in a naval unit in nearby Mykolaiv. Since 2015, he has also been directly involved in the fighting in the Donbass. After the official Russian invasion, he fought against Russian forces and Donbass separatists in the south of the country.


Osvobození pluku Azov je zásadní hlavně psychologicky, do bojů se vrátit nemohou, říká Procházková


Číst článek


V pozici majora byl nakonec přiřazen jako součást jednotek bránících jihoukrajinský Mariupol. Jenže smyčka kolem města se postupně utahovala. Část Volynského brigády v čele s jejím velitelem se pokusila obklíčení vyhnout a prorazit přes frontovou linii, což nakonec vedlo k jejich zajetí.

Volyň se místo toho s druhou částí brigády rozhodl ve městě zůstat a dále ho bránit. Ve videu na sociální síti telegram oznámil 12. dubna spojení s azovskými obránci města.

„Provedli jsme úspěšnou operaci s plukem Azov. Připojili jsme se k nim, provedli jsme úspěšné přeskupení. Pokračujeme v plnění bojových misí. Naše morálka je silná. Víme, co děláme, proč jsme tady. Uděláme vše, co se od nás vyžaduje k úspěšnému dokončení bojové mise,“ hlásil ve videu.

Od té doby byl znám jako „hlas z Azovstalského pekla“. Pravidelně publikoval na svých sociálních sítích vzkazy a videa. V polovině dubna napsal příspěvek k 50. dni obrany Mariupolu, v němž ukázal, jaké podmínky v bojové oblasti panují.

„Potřebujeme vaši pomoc. Nepřítel obklíčil město a drží statisíce civilistů jako rukojmí. V našich vojenských bunkrech se skrývají ženy, děti, včetně miminek. Většinou příbuzní našich vojáků, které Rusové hledají. Bez tepla, vody, jídla,“ popisoval stav v podzemí železáren.

Následovala další videa, ze kterých se stal Volynského obličej známý i širší veřejnosti. Výzvy k odblokování mariupolského přístavu a záchraně mariupolské posádky po vzoru operace Dunkerque v roce 1940 postupně přešly ve vytýkání nečinnosti západním státníkům. „Připadám si jako v nějaké pekelné reality show, kde my vojáci bojujeme o své životy, využíváme každou šanci na záchranu a celý svět se jen dívá!“ psal v jednom z posledních květnových příspěvků před svou kapitulací.

Vzdal se jako součást posledních obránců Mariupolu 20. května. Poté o jeho osudu nebyly žádné zprávy až do 21. září, kdy byl s dalšími veliteli z Azovstalu vyměněn za ruské zajatce.

Svjatoslav Palmar

Svjatoslav Palmar | Zdroj: Reuters

Svjatoslav Palmar se narodil a dětství prožil ve Lvovské oblasti v západoukrajinském Mykolajivě. Vystudoval na Lvovské obchodní akademii a následně se začal angažovat v rodinné firmě. Věnoval se ale také sportu a myslivosti. Má ženu a dítě.

V roce 2000 vstoupil do nacionalistické skupiny Patriot Ukrajiny, známé pro krajně pravicové názory a zaniklé v roce 2014. Byl účastníkem „Oranžové revoluce“ a když v roce 2014 začala na Ukrajině proevropská revoluce, takzvaný Euromajdan, zúčastnil se i jí.


Pluk Azov vzešel z krajní pravice, radikálů se postupně zbavoval. Nyní platí za významnou jednotku


Číst článek


Po Euromajdanu zamířil přímo do armády. Neměl vojenské vzdělání, proto působil jako kulometčík. Z armády pak odcházel jako starší seržant, to už byl součástí pluku Azov. Tam přijal svou přezdívku a volací znak „Kalina“ – prý proto, že okrasný keř je přímo spojený s Ukrajinou, protože „se nachází v písních, kronikách, bájích a legendách během kozáckého období“, jak řekl v jednom z rozhovorů.

Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 se se zbytkem pluku Azov připojil k obraně jihu Ukrajiny a především města Mariupol. Jako zástupce velitele pluku vedl většinu bojů.

I jeho bylo v podzemí oceláren Azovstal možné často vidět na zveřejňovaných videích, Palmar pravidelně komunikoval s novináři, během obléhání se účastnil několika tiskových konferencí a rozhovorů. Jako byl třeba rozhovor z 21. dubna poskytnutý britské BBC.

„Po 52 dnech blokády a těžkých bojů nám docházejí léky. A pak také tady máme nepohřbená těla našich bojovníků, které potřebujeme důstojně pohřbít na území kontrolovaném Ukrajinou,“ popisoval situaci v železárnách s tím, že ruští vojáci shazují těžké bomby, které ničí i kryty, ve kterých se ukrývali civilisté.


V dalším zveřejněném videu o tři dny později apeloval na světové lídry, aby se pokusili Mariupol zachránit.

„Chci, aby každý v tento den přemýšlel o hodnotách, ať už je na frontě, doma, nebo na cestě. Myslím, že šedesátý den války si všichni uvědomili, jak cenné je obejmout své děti, mluvit s blízkými, užívat si ticha,“ řekl ve vzkazu.

Then he spoke in another interview with Reuters on April 28. “There are about 500 men here with different types of injuries of varying degrees of severity. But the problem here is that I do not have the conditions under which we can take care of them and deal with complex surgeries.”

He also asked statesmen of the world in a video conference on May 8 to assist and negotiate the free departure “whether by land or sea” of the remaining defenders and civilians. Ten days later news started to spread that Palmar had surrendered. He denied this in a video posted on the social network Telegram on May 19. But a day later, the Russian Defense Ministry announced that the last group of Ukrainian defenders of the steel plants had surrendered. Even Palmar was eventually part of the prisoner exchange between Russia and Ukraine on September 21.

Thomas Bica

Post it on Facebook




Share on Twitter


Post on LinkedIn


printing press



copy the url




Short title





Close




#Azovstal #fighters #Grey #Cardinal #prominent #prisoners #Ukraine #exchanged #Russia